Category Auto moto

Jsou babičky, které jsou ve svém věku stále velice akční a není pro ně problém dokonce jezdit na motorce. Najdete spoustu babiček, které opravdu rády sednou na motorku a jedou například na nákup. Jakmile se stane, že taková babička vystoupí před obchodem a sundá helmu, mnoho lidí se nestačí divit tomu, co vidí. Takové ženy ještě dnes jsou, ale je jich už jen málo, protože právě ženy jsou ty, které se po čase ježdění na motorce přestanou na něco takového cítit a tak něco takového přenechají mladším. Občas se ale může stát, že takovou babičku na motorce potkáte.

Pokud je vaše babička tento typ ženy, můžete zvážit, jestli by pro ni nebyla nejlepší nová motorka nebo jestli ji nezakoupit auto, které je mnohem bezpečnější, než právě motorka.

Určitě by taková nová motorka udělala velkou radost, ale klidně by to mohlo dopadnout tak, že daná motorka bude jen v garáži a babička z ní bude chodit pouze utírat prach, protože dojde k názoru, že něco takového pro ni již není.

Pokud je ale něco, co by mohla vaše babička využívat a to proto, že je to daleko pohodlnější a také bezpečnější, je to auto.

Jestliže má vaše babička řidičák i na auto, ale auto nemá, nebo auto, které je v garáži, již není úplně vhodné, aby jezdilo po cestě, protože má již mnoho nedostatků, můžete jí něco takového, jako je nové auto, zakoupit.

Dnes se člověk s cenou za auto vejde i do 30 000,-, takže se nemusíte obávat toho, že by se nic, co je stále v dobrém stavu, nedalo sehnat.

Takové auto je pro starší lidi určitě vhodnější než motorka, protože se skutečně může stát, že brzy nastane ten čas, kdy člověk řekne, že už je na motorku starý a zcela nová motorka by mohla ležet v koutě, jelikož by nebyl nikdo, kdo by na ní jezdil.

Je určitě vhodné nad dárky přemýšlet, aby se nestalo, že daný dárek nebude nijak využíván, což je vždy velká škoda.

Vždycky jsem patřila k těm, co mají rádi auta. Já nebyla výjimkou, protože u nás se vždy dbalo hlavně na auta. A nejen jako na dopravní prostředek, kterým se dostanete kamkoli chcete, ale hlavně na to, že nás auta prostě baví. Já sama jsem si říkala, že až budu mít osmnáct let, tak první, co udělám je, že si udělám řidičský průkaz. Vůbec jsem si nedokázala představit, že bych byla bez auta. A to jsem ještě měla v plánu si pořídit takové auto, o kterém jsem snila celé dětství. Toužila jsem po velkém autě, něco jako třeba jeep. A taky že mi ho otec slíbil. Sám byl blázen do aut a vlastnil hned tři. Jedno sportovní, které využíval na výlety nebo jen tak na rekreační projížďky.

Pak jsme doma měli samozřejmě takové rodinné auto, combi, se kterým jsme jezdívali hlavně na nákupy nebo rodinné výlety. Víte, je nás doma šest, takže si jistě dokážete představit, jak velké auto jsme měli. Ano, skoro taková malá dodávka. A taky otec má svoje oblíbené, takové terénní, které si hýčká. Jezdí s ním na soutěže a nenechá si do toho nikým kecat. Vždyť už jednou taky se málem naši rozvedli. Otec totiž dával přednost hlavně autům a podobným věcem. Rád jezdil na auto moto kluby, kde si s ostatními milovníky aut předávali zkušenosti a zážitky s auty. 

No a já, když dosáhla plnoletosti, tak jsem si hned dělala řidičák. Udělala jsem ho na poprvé a byla jsem šťastná. A moje první auto? Ano, samozřejmě jeep. Víc přát jsem si nemohla. A taky jsem si s ním ihned napoprvé užila spoustu zábavy. Moc mě baví třeba jezdit s kamarády na výlety někam k vodě. Víte, jeep je skvělý v tom, že se tam všechno krásně vejde a nikdo se v autě nemusí vůbec mačkat. A taky můj jeep je v mé oblíbené bílé barvě. Moc jsem ji chtěla, a protože není nic krásnějšího, než bílé naleštěné velké auto. A taky tento rok mám v plánu jet do ciziny. Třeba Slovensko by nebylo špatné. Žije tam moje sestřenice, se kterou si rozumíme velmi dobře a už jsem ji dva roky neviděla. 

Nebudu se zabývat posledními zjištěnými zkušenostmi, ke kterým došli investigativní novináři, když podrobovali elektroautomobily, tvrdým testům v reálném provozu a prostředí. Zjištění z mrazivého počasí a také když eletroautomobilům pořádně šlapali na krk na Německých dálnicích, jsou pozoruhodné a tak nějak vztyčují varovný prst. Docela silně se vymezují proti PR marketingu, který elektroautomobily jen opěvuje. V poslední době se začali ozývat i skeptické názory z úst vysokých manažerů významných automobilek.

Mne ale zaujala jiná myšlenka. Problém elektroautomobilů, který se objevil záhy po jejich zahájení prodeje, je v jeho možném samovznícení, požáru a potížích s jeho následným hašením. Téměř okamžitě tehdy přišel zákaz parkování v podzemních garážích a ve speciálních autodomech.

To znamená, že v současné a také v dohledné době, zřejmě bude parkování v takových prostorech trvale zakázáno. No, ale kde budou majitelé těchto vozů parkovat?

Byly úvahy, že by se měly po roce 2030 prodávat už jen elektroautomobily. Jejich množství tedy poroste geometrickou řadou. Automobilů s klasickým pohonem bude na druhou stranu ubývat. Podle odhadů, které naštěstí vypadají, že se nesplní, by se brzy měly počty různých pohonů vyrovnávat.

Takže otázka zní jako okrajová, ale asi stoupne její důležitost. Nerudovské, kam s ním, bude řešit stále více řidičů. Tedy řidičů elektromobilů. Do nákupního centra nebudou moci, protože ne všechny mají dostatečná venkovní parkoviště. Parkovací autodomy budou pro ně také tabu. Na volných ulicích nebude dost místa. Řešil tohle někdo? Ptali se lidé odpovědní za rozvoj nového pohonu, co bude s ne dávno postavenými krytými parkovacími místy?

Tohle téma je zmiňováno velice zřídka. Jako by na něj bylo vyhlášeno nějaké embargo. A možná také je. Protože se jedná v nedaleké budoucnosti o docela velký průšvih.