Kompaktní zářivky pracují na shodném principu jako klasické lineární trubice, pouze technický pokrok umožnil jejich konstrukci zmenšit do „kompaktního“ rozměru, jehož velikost se přibližuje klasickým žárovkám. To také dovolilo jejich tvůrcům využít nejpoužívanější patici na celém světě – Edisonův závit E27 a E14 a tím začala éra úspory energetických zdrojů v domácnostech. Na ni navázaly technologie LED diod a dnes jsou oba typy této osvětlovací techniky nejvyužívanějšími zdroji umělého světla především v domácnostech.
Dnešní „úsporky“ také mohou nabídnout širší možnosti, než jejich předchůdci z devadesátých let, vývoj se zaměřil na odstranění některých problémů, které dnes již patří minulosti.kompaktní trubicová zářivka.jpg

Zkrácení náběhu na maximální výkon

Především se zkrátil čas potřebný pro zažehnutí výboje a vyzařování světelné energie v plné intenzitě. Původní typy nabíhaly do svého maxima velmi pomalu, někdy až deset až patnáct minut, a to byl nepříjemný jev zvláště tam, kde se umělé světlo vyžaduje při pohybu osob, např. na schodech, chodbách, v průchodech, ve snížených podhledech (sklepy) nebo v místech, kde je nutné vyhýbat se překážkám.

Změny ve složení luminoforu

Světlo z kompaktních zářivek vzniká v důsledku elektrického výboje, který po zapálení hořákem rozkmitá částice rtuti a vzácných plynů, např. argonu, a ty dopadají na tenkou vrstvičku z různých kovů. Výboj rtuťových par vydává ultrafialové záření a to se po dopadu na tento tzv. luminofor přeměňuje na světlo. Velmi tedy záleží na tom, jaké složení luminofor má.starý typ kompaktní zářivky.jpg
Vývoj těchto svítidel dnes umožnil využít jejich předností na maximum, a to právě zásluhou změn ve složení luminiscenční vrstvy, která umožňuje měnit barvu světelného zdroje. Nyní máme k dispozici poměrně široké spektrum odstínů bílého světla a na trhu se označují jako „teplé nebo studené“. Teplá bílá se hodí spíše do obývacích pokojů a ložnic, studená bílá pak na pracovní stoly v domácnostech i v kancelářích.